Adéla Babanová - NEPTUN

Email jsem odeslal 30. Listopadu na email Silvia VAN ESPEN do galerie ZAHORIAN & VAN ESPEN

4. Prosince jsem se zašel za Silvií osobně dotázat jestli je mi ochotná odpovědet, řekla mi že email nedošel a nepřímo mě vyhánela z galerie. Řekl jsem ji že bych byl rád alespoň o kontakt na Adélu Babanovou a vzdělil jsem že email ještě jednou přepošlu. - Můj atempt o doskuzi neuspěl.



Dobrý den,

29. Listopadu jsem byl v Rudolfinu na filmu od Adély Babanové - Neptun a měl bych pár otázek. Bohužel se mi nepodařilo sehnat kontakt na Adélu tak bych poprosil o odpověď Vás, nebo o přeposlání umělkyni.

Z filmu jsem měl rozpačité pocity. Film se snažil být strašně moc věcí zároveň, ať chtěl být klasický dokument, hraný dokument, groteska, noire film či umělecké dílo.

Měl by být film brán vážně nebo jako gag? Záměr možná byl se podívat na film s předpokladem že půjde o seriózní dokument a postupem času divák sám pochopí záměr celého filmu. V tomto případě prožitek znehodnotilo původní představení celého konceptu před promítnutím filmu a divák tedy přišel o tento moment překvapení.

V úvodu jste se opírali o dnes populárni téma “FAKE NEWS“ ale popravdě film s nim neměl nic společného. (když opomeneme námět) Spíše bych ho přirovnal ke sketchu ze SATURDAY NIGHT LIVE. Přece jen FAKE NEWS se snaží vypadat seriózně (když opomeneme určité nuance které pro FAKE NEWS jsou typické a které stejně ve filmu nebyly) a divák by se tedy měl ve vlastním zájmu za pravdou dopátrat ke korektním informacím na vlastní pěst. Po tomto filmu divák pátrá po informacích ne, že by pochyboval nad fakty ale sám ví, že film nemůže brát vážně a chce se dopátrat sám k tomu jak to tedy bylo.

A pak samotné momenty z filmu: potápěč bez hlavy, psací stroj který píše sám: 4. jan 44 a v titulcích 4. John 44. (to možná byla chyba překladatele) Z představeni filmu jsem pochopil ze jde o samotný rukopis umělkyně který přidával další z mnoha rovin kterých už teď ve filmu bylo až moc. Jako například laciný trik poškádlit diváka s myšlenou že důstojník zabil novinářku. A potom onu pannu dát do role samotných beden či jaký to měl mít záměr jsem nepobral.

Ale jak samotná umělkyně naznačila, že by ráda aby byl film prezentován v galerii raději než v kině/televizi. Což by divákovi dalo možnost film shlédnou víc jak jednou a popřípadě se snažit celý film rozklíčovat, (jestli to tedy bude možné se právě snažím zjistit v tomto emailu) ne jen to že sama umělkyně předpokládá že návštěvník galerie je “chytřejší“ než televizní divák, což je trošku generalizace s velkou dávkou předsudků.

Je nějaká možnost shlédnou zbylé dva filmy trilogie? Jak rád říká Tomáš Vaněk: “Já si na to nedělám názor, první se to snažím pochopit.“ I když tak lidská mysl vůbec nefunguje a je to vlastně jen prázdné gesto pro naše ego.

děkuji,