Nikola Tláskalová - jen po kolenou / only for walking on one’s knees, (2016)


„Galerie vznikají podle stejně přísných pravidel jako středověké kostely. Dovnitř nesmí pronikat vnější svět, takže okna jsou obykle zaslepená. Stěny jsou natřeny na bílo. Strop se stává zdrojem světla. Dřevěná podlaha je buď nalakovaná, takže klapání podpatků tu zní klinicky čistě, nebo ji pokrývá koberec a kroky jsou naopak neslyšné. Jakmile se však oči «pustí» do stěny, nohy mají pohov. Umění může svobodně, jak se říká, «ožít vlastním životem». Klidně tu může být jen jediný kus nábytku v podobě nenápadného pultu. Vzniká tak kontext, ve kterém se i ze stojacího popelníku může stát bezmála posvátný předmět právě tak, jako přestane požární hadice v moderní galerii vypadat jako požární hadice a působí spíš jako rafinovaný estetický hlavolam.» «Ideální galerie zbavuje umělecké dílo všech signálů, které by jakkoliv zpochybňovaly fakt, že jde o «umění». Umění je potřeba izolovat od všeho, co by omezovalo možnost hodnotit dílo jen jím samotným. [...] Cosi z pos-vátnosti kostela, úřednosti soudní síně a mystiky experimentální laboratoře se tu pojí se stylovým designem a dává vzniknout jakési jedinečné komnatě estetiky. Vizuální silová pole, která uvnitř těchto komnat působí, jsou tak mocná, že status uměleckého díla, které se ocitne mimo tyto silokřivky, upadá okamžitě do pouhé sekularity. Platí to i naopak: z obyčejných věcí se v prostoru, kde se jsou na ně soustředěny velké estetické myšlenky, stává umění. [...] To, co se nám tu odhaluje, je ve své podstatě posvátná povaha galerijního prostoru.”

Brian O’Doherty, Uvnitř bílé krychle, 1976

reprezentativní publikace, 2014
„Do sálu vchází vysoký charismatický muž v perfektně padnoucím obleku. Lehkou chůzí dojde až k podlouhlému stolu. Než se usadí, podrží židli své asistence a teprve potom usedá za mikrofon, je to dokonalý gentleman. Tisková konference může začít. Muž nešetří zářivými úsměvy. Novinářům odpovídá pohotově, je to výborný řečník. Jeho jiskrný pohled nejednou sklouzne hlouběji do sálu. Ze třetí řady na něj mrká upravená manželka ve fialovém kostýmku. Vedle ní sedí tři malé děti. Po tiskovce půjde celá rodina na výlet do ZOO. Ač to tak nevypadá, tento muž netráví čas jen v práci. Svůj volný čas věnuje především rodině. Mezi jeho záliby patří také knihy Jamese Joyce, tenis a šachy, které se oblíbil při studiu třetí vysoké školy. Na závěr tiskovky novinářům vyčte své příjmy a výdaje za poslední měsíc. Odborníci v rohu sálu tyto údaje pečlivě přepočítávají. Muž žurnalisty zvláště upozorňuje na mírné navýšení stavu svého konta, šetří totiž na letní rodinnou dovolenou v Chorvatsku. Po hodině muž s lítostí v hlase oznamuje všem přítomným, že už bude muset odejít. Ve tři hodiny krmí v ZOO tuleně.”

Nikola Tláskalová, Přichází k nám ideální politik, MF DNES, 2007

zpět